Dezwood

"V začátcích jsem se věnoval širšímu zaměření. Vždy jsem ale věděl, že můj cíl jsou epoxidové lampy."
Jan Dezort

Díky Honzo, že sis našel chvilku a začneme tradiční otázkou. Můžeš o sobě ve stručnosti něco říci?

Jsem kluk před čtyřicítkou (39) a původně jsem z Prahy, i když teď žiji v regionu Praha-západ. Dalo by se říci, že jsem vystudoval ekonomické obory a nejsem úplně z řemeslného prostředí, ale určité základy jsem měl vždy. Práci s pryskyřicí znám dlouho a cca sedm let se ji věnuji na plno.

Práci s epoxidovou pryskyřicí většinou doprovází nelehké začátky. Jak probíhali první pokusy u Tebe a co vše to obnášelo?

Cesta k pryskyřici byla pro mne složitá. Dnešní doba a informovanost je o kilometry někde jinde. Můj život se vždy pohyboval kolem řeky a vždy jsem na břehu řeky žil a k tomu patří i lodě. Ledě z laminátu a ty se opravovaly převážně pryskyřicí a síťovinou a to bylo mé první seznámení s touto látkou. Samo sebou tenkrát nešlo o transparentní pryskyřice ale o lepidla a neměl jsem tušení, že se tento materiál může takhle využít. Před několika lety jsem se odstěhoval na venkov k řece a během snad jednoho měsíce mne zasáhla velká povodeň. 

Tehdy jsem se rozhodl, že si zkusím postavit část nábytku sám a vlastně v tuhle dobu jsem narazil na pryskyřici jako ji známe teď. Můj záměr o malé opravy se stal částečně posedlostí. To ohromné množství realizací a kreativity mne strašně chytlo. Tenkrát ale nebylo nic k sehnání a jen pár obrázků ze zahraničí, věděl jsem, že se bude dát kouzlit, ale netušil jak.

Proč si vybral zrovna toto odvětví?

Vždy jsem tajně věděl, že mám sklony ke kreativitě a baví mne tvořit. Prakticky jsem viděl pár výrobku z pryskyřice a jedno video a věděl jsem, že jsem se našel. Na pryskyřici mě uchvátila její využitelnost, prakticky se z ní dá udělat cokoliv, a když se spojí s fantazií tak jsou minimální hranice. I když budu dělat jeden výrobek dvacetkrát tak je pokaždé jiný, to je taky velká síla

Je o Tobě známo, že ze dřeva a pryskyřice vyrábíš obrazy, stoly, ale i nože či šperky. Nicméně nejvíce ses proslavil svými originálními epoxidovými lampami, po kterých je poptávka i v zahraničí. V čem jsou tvé lampy unikátní, že je o ně takový zájem?

Ano, v začátcích jsem se věnoval širšímu zaměření. Vždy jsem věděl, že můj cíl jsou lampy, ale ty jsou celkem složité a já se potřeboval co nejvíc naučit. Tenkrát ta škola byla pokus omyl a možná výrobek. Také jsem se potřeboval něčím živit a dělal jsem, o co bylo zájem. Časem jsem se zlepšoval a podvědomí o mé práci šlo nahoru a epoxidové lampy začaly dominovat. Jsem přesvědčen, že každý, kdo s pryskyřicí dělá, by měl znát vše, ale měl by taky mít svůj vlastní směr a styl. Máme vynikající, stolaře, šperkaře, prkýnkáře a já jsem zvolil lampy. Když se jednou podíváte do rozsvícené epoxidové lampy, tak vás vtáhne.

Jak dlouho Ti trvá výroba jedné epoxidové lampy?

Částečně ještě odpovím na předchozí otázku. I když se to může zdát divné v dnešním rozmachu pryskyřice, Tak lampičkářů je na světě málo. Teď se sice rozjely lampy se zalitým světelným drátkem, ale to prostě já nemohu přijmout a pro mne to nejsou lampy ale jen drahá těžítka. Bez urážky lidí, co to dělají, je to také pracné. Pro mne je lampa lampou ve chvíli, kdy má jednoduše vyměnitelný zdroj světla a tudíž je na vždy. V tom jsou mé lampy složitější a vlastně jedinečné. 

Druhá známka je, že se snažím o dodržení nějaké přírodní linie a přechod mezi dřevem a pryskyřicí je vždy nějak narušen zlomem dřeva. Lampa pak vypadá, jako kdyby zlomená část dřeva sama sebe nahradila pryskyřicí. Nikdy jsem neměřil přesný čas a každá lampa a model je jiná, ty velké kusy mohou trvat i měsíc. Jsou tam prodlevy u vytvrdnutí atd. na stopky nepracuji.

Jaký tvůj výrobek byl nejnáročnější a co to obnášelo

S tou náročností je to těžké. Někdy mi přijde, že každý kus co dělám je extrémně náročný a v duchu si říkám, tak tohle bylo nejtěžší a za týden dělám něco jiného a říkám si to samé. Určitě bych zůstal u lamp, i když ostatní výrobky jsou také náročné. Jde hodně o realizaci a vymyslet to tak jak by to zákazník chtěl. Naštěstí u složitých realizací mám volnější ruku. K nejtěžším patří určitě velké sloupové epoxidové lampy 150 cm  a více. Tam je náročnost v opracování. Jako nejtěžší projekty k realizaci bych vyzdvihl dvě lampy.  Mohutná lampa s českou národní vlajkou. Tam bylo velmi těžké to odlévání. Lampa vážila kolem 14 kg a manipulace s formou a odléváním byla šílená.

 Musel jsem poskládat tři barvy do české vlajky, aby to nebylo poznat. Trochu jsem se potrápil. Bohužel ve výsledku se mi barvy po zapnutí tloukly a místo modrého klínu byla část fialová. Druhý projekt byl ozubený převodník z kola zaseklý ve dřevě a ze spodu podsvícený. Tam bylo hodně složité vymyslet celou sestavu, aby svítila. Tenhle projekt se ve finále vydařil lépe, než jsem čekal.  Teď mne čeká lampa na ležato a na baterie bez kabelů. To je taky trochu výzva. Musím do placaté lampy dostat velkou baterku.

Říkáš o sobě, že jdeš tzv. „proti proudu“. V čem je tvůj přístup odlišný od ostatních tvůrců s pryskyřicí?

Vždy jsem byl trochu rebel a možná bohém. Celé se to vlastně týká toho začátku. Tenkrát nebyl moc materiál k sehnání a nějaká dokumentace v češtině už vůbec ne. Takže jsme to hledali všude možně. Hodně kluků (holky prominou) začínalo takovou kanadskou školou. V Kanadě jsou super stolaři a podrobně točili videa a měli i semináře, myslím, že pár lidí tam bylo i osobně na workshopu. V té době jsem já našel ruské stránky a tam videa s výrobou. Totálně jiný svět od dřevorubců s pěstěným vousem po partu z hulákanejch mužíků. Jenže Kanada jela prakticky jen stolky a desky ale kluci z Ruska jeli zázraky. 

Ta jejich divokost a jak dokázali nahradit technologie a poradit si se vším, se mi strašně líbila a zjistil jsem, že vlastně to mám hodně podobně. I když jsem trošku přibrzdil. Popravdě si myslím, že ty lidi z Ruska už nemůžou žít, nulová bezpečnost práce u šílených strojů a místo pigmentu náplň z pastelek, přece jenom tohle úplně nejde a určitý respekt mám. Ale co ve mne zůstalo je ta fantazie, jít do lesa a přitáhnout větev, páč jsem v ní něco viděl. Tvořit z odpadu je také uspokojivé.

Mezi tvými výrobky nalezneme i prkénka vypalovaná elektrickým proudem (tzv. Lichtenbergovy obrazce). Jedná se o velmi nebezpečnou proceduru, která se nedoporučuje laikům. V čem je tato metoda tak nebezpečná?

Vypalování proudem je velké téma. Hodně lidí to chce dělat nebo to dělá a nic moc se o tom neví. Teď se zvedla naštěstí nějaká osvěta a jsem za dotaz rád. Když to řeknu hodně jednoduše, máte doma elektrické křeslo, kde projíždí 6000-120000 Voltů a to si pouštíte do desky. Odborníci by to řekli jinak, ale já se to snažím vysvětlovat hodně jednoduše a po lopatě ať to pochopí každý. Natočil jsem o tom i takové instruktážní jednoduché video, jak udělat podobné zařízení z mikrovlnné trouby, ale i to je velmi nebezpečné a musí se dodržovat postup a dávat pozor zda je vše funkční. 

Prakticky jde o trafo, které uvádí člověk do zkratu přes dřevo a vodič a tím vznikne vypálený obrazec v podobě blesku. Jenže tento obrazec vznikne i na lidském těle a jsou to vesměs smrtelné úrazy. Za mne bych to nedoporučoval a sám mám z toho pokaždé velký respekt.

Je o Tobě známo, že nevyrábíš výrobky „na sklad“, ale převážně na zakázku. Kam se tedy mohou potencionální zájemci obracet, kdyby měli zájem o tvé výrobky?

Ano, nechci být skladník. Je to z důvodu, že se snažím dělat lampy přímo na přání lidí. Což u skladové zásoby moc nejde. Občas se ale pár kusů najde. Každopádně tohle se také trochu mění a já musím přehodnotit svůj postoj. Kapacitně nestíhám a do toho chystám expanzi na západ. Mám vícero hromadných objednávek a pravděpodobně bude určitý model epoxidové lampy i jako skladový nebo v rámci volitelné stavebnice. Toho se také týká celá budoucnost a velká investice do kapacity a výrobní technologie. Každopádně stále chci dělat originální kousky dle jednotlivých zakázek a mám několik spících projektů jako nástěnné lampy, lustry, venkovní osvícení a svíticí části pevného nábytku. Jenže toho času moc není. 

Vše záleží teď na blízké budoucnosti, jestli seženu investora a jak se bude dál ubírat společnost v době pandemie. Mé výrobky jsou pod značkou Dezwood a pod touto značkou jsem k nalezení jak na webu tak na sociálních sítích. Tam se chystá taky malá úprava ale značka jako taková zůstává. Ideálně mi může člověk napsat a já mu v krátké době odpovím.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *