"Epoxidový umělec s bezmeznou fantasií inspirovanou zážitky z cest."
Ahoj Michale, většina lidí v epoxy komunitě Tě již zná skrz své unikátní výtvory. Nicméně můžeš se představit a říci něco o sobě?
Jmenuji se Michal Hejl, pocházím z Rapotína nedaleko Šumperka. Už od mala bylo zřejmé, že nebudu úplně studijní typ, ale že budu tvořit rukama. První zkušenosti s prací a vercajkem jsem získal asi v 7 letech, kdy jsem pozoroval otce jak pracuje kolem domu. Líbila se mi vrtačka a on mi donesl špalek, vrtáky a já ho během odpoledne rozvrtal úplně na padrť. 😀 Prakticky celé dětství jsem neustále něco vyráběl, pletl bavlněné náramky, které tenkrát frčely, vyráběl všemožné přívěsky, náušnice, jednoduché věci ze dřeva atd. Taky jsem byl vášnivý papírový modelář, nejradši jsem měl témata jako architektura, auta a lodě.
Když jsem se měl rozhodnout, kam na střední školu, bylo jasné, že budu dělat nějaké řemeslo – zvítězil učební obor truhlář pro výrobu nábytku na SOŠ a SOU Šumperk. Už během učení jsem brigádně vyráběl nábytek a tomu jsem se věnoval dalších 15 let. Během této doby jsem se vypracovával, navrhoval a tvořil luxusní interiéry. Přesto je to poměrně stereotypní činnost – nařezat lamino, olepit, sešroubit a namontovat. Bavilo mě to, ale nenaplňovalo na 100 %. S ženou jsme v této době začali cestovat po světě. V roce 2017 jsme nakonec prodali byt, zbavili všech závazků, zabalili baťůžky a odletěli směr Tokio s návratem neurčito. Tímto skončila i moje kariéra stolaře, i když ne úplně.
Při našem putování světem jsme na pár měsíců zakotvili na předměstí australského Brisbane u jednoho staršího manželského páru, Richarda a Carol. Richard miloval práci kolem domu, práci se dřevem a měl skvěle vybavenou dílnu na zahradě. Hned bylo jasné, kde se uplatním, a tak jsem dílnu vzal do svých rukou. Během horkých dní, kdy mi sem tam kolem ponku proběhl až metr dlouhý ještěr, jsem vyrobil mnoho věcí jako například kryt na klimatizaci, vrátka na popelnice, sušák na ručníky a mnoho dalšího :).
Jak ses dostal k práci s epoxidovou pryskyřicí?
Zhruba rok až dva před tím, než jsem začal dělat první výrobky, jsem na sociálních sítích náhodně zavadil o jedno virální video z ciziny. Byl to rychlý sestřih výroby konferáčku „river table“ způsobem, že do pěkné masivní stolové desky bez vad vyfrézovali napříč stolem drážku, rozpustili do ní barevné voskovky, takže to byla taková barevná řeka a zalili to epoxidem. Hleděl jsem na to, vůbec jsem netušil co to je za hmotu a jak ji vlastně začít na netu hledat. 😀 Do Googlu jsem dával hesla jako “vylití hmoty do drážky ve stole” a podobně. 😀 Nakonec jsem dokázal zjistit, že to je jakási pryskyřice nebo co. V hlavě mi to zůstalo a říkal jsem si, že takový stolek si jednou zkusím vyrobit. Časem jsem na to skoro zapomněl.
Po 15 letech jsem praštil kvůli cestě kolem světa s prací truhláře. Po návratu z ciziny jsme zakotvili v Olomouci a já už se ke truhlařině nevrátil. Na cestách jsem miloval focení a natáčení videí, v terénu jsem sestříhal několik cestopisných seriálů. Z vášně se stala profesionální záležitost a já začal točit svatby a různé akce, takže vše nasvědčovalo tomu, že s řemeslnými pracemi je definitivní konec. Po nějaké době mi jeden kámoš říkal, že to, že nic netvořím svýma vyhlášenýma rukama je prostě špatně, že jsem se pro to narodil. Pak se mě zeptal, jestli jsem někdy slyšel o lití epoxidu, že se z toho dají dělat brutální věci a já si hned vzpomněl na ten epoxidový stůl. Tato otázka je jakýsi milník v mém životě, protože od té doby jsem nemyslel na nic jiného.
Celé to bylo asi řízeno vesmírem, protože toto se stalo asi měsíc před vypuknutí pandemie a první karantény. Já byl ze dne na den bez práce, 2 měsíce jsem byl doma bez jakýchkoliv příjmů a tento čas jsem dokonale využil na studium všeho možného o epoxidu, protože jsem o tom nevěděl absolutně nic. Začal jsem sledovat skupiny na fb, sledovat videa, návody, diskuze a vše možné. Někdy v červnu jsem si začal s nadšením vybavovat dílnu, nakoupil nějaké epoxidové pryskyřice a hurá nadšeně do toho. 😀 Než jsem se pustil do samotného tvoření, tak jsem se ještě stihl zúčastnit workshopu na téma lití epoxidu, kterou pořádalo Synpo v Pardubicích v čele s Jirkou Kubínem.
Jak náročné byly začátky? Vzpomeneš si na svůj první výrobek?
První zkušenost s litím byla taková, že jsem zvolil špatný epoxid a prkénko cca 40x25cm mi vyvřelo. Bylo to tak rozpálené, že jsem propadl panice a nevěděl, co s tím dělat. 😀 Druhé prkno též vyvřelo a já si říkal, že toto asi pro mě nebude a měl chuť s tím praštit. Dal jsem tomu poslední šanci, a to už se zadařilo. Podnos vypadal celkem k světu a já váhal, jestli ho zveřejnit na epoxidových skupinách na fb, abych si netrhl ostudu. Nakonec jsem sklidil první pozitivní reakce. 
A pak už to šlo samo – po pár jednoduchých podnosech s perletí a jednoduchými pigmenty jsem se pustil do náročnějších věcí a někdy na podzim vznikl můj první legendární bahenní dub a kaštan na mořské téma. Následovala láva vtékající do moře, která sklidila fenomenální úspěch jak na českých, tak světových fórech. To mi doslova vyrazilo dech a zároveň jsem si uvědomil, že toto je směr, kterým půjdu.
Co Tě táhlo k práci s epoxidovou pryskyřicí?
Jak jsem již zmiňoval, léta jsem vyráběl nábytek. Práce mě bavila, ale nebyla natolik kreativní, aby mě naplňovala. Na epoxidu mě doslova pohltila právě ta kreativita. Vlastně dokonalé spojení mé stolařské a modelářské praxe. Nábytek je řemeslo, je nutné mít na to talent, být pečlivý a přesný. Epoxidové kutilství ale nevnímám jen jako řemeslo, ale také jako umění. Vymodelovat realisticky tekoucí lávu nebo tornádo není o znalostech a zručnosti, ale právě o té kreativitě a umění a výtvarném nadání. Vlastně bych to i částečně přirovnal třeba k malíři obrazů, u něj je také klíčové výtvarné nadání, nikoliv teorie a znalosti. Se svými výsledky jsem spokojen, ale rozhodně se mám stále co učit.
Jaké výrobky nejradši tvoříš?
No, podle mého portfolia musí být každému jasné, že to jsou nejrůznější mořské pobřeží, přírodní živly atd. Vždy mě pobaví reakce některých lidí, když něco odliju jednou perletí nebo nějakou barvou, tak že o co se to zase pokouším a ať si zůstanu u toho svýho stylu. 😀
Vzpomeneš si na svůj nejnáročnější výrobek a co to obnášelo?
Nejnáročnější byl jednoznačně podnos s motivem tornáda. Modelovat oblačnost tak, aby vypadala realisticky a že se točí kolem osy a do toho uhlídat, aby oko uprostřed zůstalo čiré, byl opravdu oříšek. V době psaní tohoto rozhovoru mám rozdělanou zakázku jídelního stolu a konferáčku. Zákazník měl výslovné přání, aby dřevo nemělo ani kousek rovných let a bylo co nejvíce členité. Téma – tekoucí láva a moře. Podařilo se mi sehnat 2 fošny špaltovaného buku, a to v takovém stavu, že se doslova rozpadaly v rukách. Při napouštění stabilizačním epoxidem jsem u některých kousků ani pořádně nevěděl, jak je chytit, aby se mi nerozpadly v ruce. 😀 Takže to je pro mě nyní další výzva.
V čem si myslíš, že je tvá práce výjimečná od ostatních epoxidových umělců?
Při své tvorbě se snažím být co nejvíce originální a najít si témata, na které jsem nikde na internetu nenarazil, že by je někdo vyrobil. Např. ta vytékající láva nebo tornádo.
Z tvých výrobků je zřejmé, že se rád inspiruješ motivy z přírody. Proč jsi se rozhodl pro toto téma?
Jak jsem již zmínil, docela dost jsem toho nacestoval. Vždy jsem se co nejvíce zaměřoval na přírodní úkazy, které mě fascinují. Když hledám dřevo na moje projekty, tak mi fantazie pracuje na plné obrátky, a když narazím na kousek s nějakou anomálií, okamžitě v ní vidím podobu s nějakým přírodním úkazem. Pokud mi to v hlavě naskočí v řádu 1-2 vteřiny, vím, že to je ten pravý kousek. Třeba když jsem narazil na fošnu ořechu s krásnou vadou a zářezem, okamžitě se mi vybavila řeka vlévající se do moře z jedné vyhlídky v australském Gold Coast. Další ořech s krajem do tvaru kužele a vyhnilou vadou ve dřevě – hned jsem v tom viděl sopku Mount Bromo na indonéském ostrově Jáva. Nebo v cca 70 cm dlouhém nádorovém kaštanu filipínský ostrov Boracay z ptačí perspektivy. A takto bych mohl pokračovat.
Svým klientům dokážeš vytvořit návrh počítačové vizualizace, jak finální epoxidový výrobek bude vypadat. Bylo náročné tuto myšlenku zrealizovat?
Vůbec ne, to jsem jen oprášil staré dovednosti a výbavu z dob mé truhlářské praxe. Z té doby vlastním licenci na vizualizační software, ve kterém mám pár projektů, když jsem dělal návrhy interiérů. Takže mám knihovnu s hotovými místnostmi, které teď dokonale zužitkuji. Namaluji pouze konkrétní kousek nábytku, ten dosadím do již hotového projektu a vyrendruji.
V dnešní době je již spousty lidí, kteří se snaží věnovat epoxidovému umění. Co bys jim doporučil do začátku?
Lidi jsou bohužel často strašně líní si sami něco nastudovat, naučit, zkoušet. Daleko pohodlnější je se zeptat na fórech i na ty nejtriviálnější věci a tím zaplavovat zeď a spamovat. Pak pořádně není vidět, když má někdo opravdu nějakou odbornou otázku nebo když se chce někdo pochlubit svým výrobkem. Takže je fajn, když si každý sám aktivně vyhledá návody a sleduje vše možné. Těch materiálů a tutoriálů jsou opravdu mraky. Stačí jen chtít a hledat.
Jaké jsou dle Tebe nejčastější chyby začínajících tvůrců z epoxidové pryskyřice a jak by se jim měli vyvarovat?
Řekl bych, že úplně největší problém je, že internet je plný zahraničních videí, kde je sestřih odlévání a tvoření těch nejrůznějších efektů v podobě mořských pobřeží a podobně. Často tam jdou vidět úplně fenomenální práce a na tom videu to vypadá, že je vlastně úplně jednoduché to vyrobit. Co může být přece za problém rozmíchat trochu epoxidu, chrstnout to na desku, do toho přidat trošku bílé a rozfoukat 😀 Pak když to epoxidový začátečník zkusí, zjistí, že to úplně jednoduché není a začne mít frustraci, že proč mu to nejde, když na tom přece nic není. Dle mého názoru a co každému říkám, když mi napíše o nějaké rady, tak nejdůležitější je začít od těch nejjednodušších věcí. Nejprve malé prkénko, jednou barvou natónovaný epoxid.
Tím se člověk i s epoxidem seznámí, jak se chová, jak se s ním pracuje atd. Dále si zkusit třeba namíchat perleť, osahat si gelovou fázi, malování do epoxu. Postupně zkoušet různé další techniky. Také je důležité tuto praxi neustále prokládat i teorií, hledat návody, účastnit se diskuzí. Po takovém osahání a získání určité jistoty se pak lze pustit do většího projektu, třeba do konferenčního stolku.
Kam se mohou případní zájemci o tvé výrobky obracet?
Je možné mě zkontaktovat přes můj web REBIDO DESIGN či na Facebooku, a to konkrétně na stránce Rebido Design, kde prezentuji veškeré své výrobky. Samozřejmě je možné mě zastihnout i telefonicky a na WhatsApp – číslo 608 404 012, či na mailu- hejl.michal@gmail.com. Plánuji i pořízení webových stránek, až to bude aktuální, moji fanoušci se to samozřejmě ihned dozvědí.